Autismus

Motto:

Autismus očima profesionála. „Odlišné" děti potřebují „odlišnou" pomoc.

Mary Akerley

Autismus z řeckého slova autos = sám

Autismus je celoživotní vývojová vada, která způsobuje problémy s komunikací, kontaktem s ostatními lidmi a vytvářením sociálních vazeb.

Příčiny vzniku

Na vzniku autismu se dle odborníků u dítěte podílí několik faktorů a mohou jimi být: chemické procesy v mozku, infekční onemocnění nebo genetické faktory, rizikové faktory spojené s těhotenstvím a porodem, vlivy prostředí. Příčiny vzniku jsou velmi diskutovaným tématem. „Autismus se vyskytuje na celém světě bez ohledu na rasu, národnost, zeměpisnou polohu nebo sociální postavení. Specifická etiologie autismu zatím není známa. Převládá názor, že autismus má biologický původ, na vzniku syndromu se pravděpodobně podílí i mnohé další faktory, včetně prostředí."[1]

„Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování."

[1] RICHMAN, S. Výchova dětí s autismem, s.12.

V souvislosti se slovem autismus se neodmyslitelně setkáváme s pojmem pervazivní vývojová porucha zkráceně PAS. Tento pojem stručně popisuje Thorová: „Pervazivní vývojové poruchy patří k nejzávažnějším poruchám dětského mentálního vývoje. Slovo pervazivní znamená všepronikající a vyjadřuje fakt, že vývoj dítěte je narušen do hloubky v mnoha směrech."[1]

Člověk s autismem se nedokáže orientovat v čase a prostoru, má veliký problém dát věcem smysl.

Pokud jde osoba s autismem po ulici na první pohled si jí nemusíte všimnout, dokonce někteří z nich, zejména děti, bývají až abnormálně krásní. Mohou však na sebe upozornit nevhodným a nepřiměřeným smíchem, neobvyklou neustále se opakující hrou, opakováním slyšeného slova. Tito lidé mají velmi abstraktní zájmy, výčet je velmi různorodý.

Autisté mohou znát zpaměti jízdní řády autobusů a vlaků, celé kalendáře, rodokmeny, předvolby telefonních čísel do všech zemí světa, bravurně ovládat fyziku, astronomii, znát všechny druhy zvířat, ptáků.

Do kategorie poruch autistického spektra (PAS) patří tyto jednotlivé diagnózy:

Dětský autismus, Rettův syndrom, Atypický autismus, Aspergerův syndrom, Dezintegrační porucha, Jiné pervazivní vývojové poruchy.

Dětský autismus

Motto:

„Chceme-li někomu pomáhat, musíme se umět podívat na svět jeho očima."

Theo Peeters

Je klasická varianta autismu, která se zařazuje do vývojových poruch. První projevy se vyskytnou již před třetím rokem věku dítěte. Častější výskyt autismu je u chlapců.

Projevuje se především stereotypní zájmy a způsoby chování s negativní reakcí na sebemenší změnu, příchylnost k neobvyklým předmětům, echolálie - pokud se dítě naučí mluvit, opakuje stále stejná slova. Některé dítě není schopno konverzace nebo nemluví vůbec. Dítě je bojácné, mívá afekty a abnormální reakce, vyhýbá se přímému pohledu do očí. Nezajímá se o ostatní děti a dospělé ve svém okolí. IQ je průměrné, ale u tří čtvrtin se vyskytuje mentální retardace.

Jedinci s autismem umí dát jen malý smysl tomu, co vnímají a pozorují. Nerozumí tomu, co si myslíme, co cítíme, jaké máme úmysly či přání. Neumí číst z výrazů obličeje, z gest, postojů.

Chápání významu komunikace není u nich dostatečně vyvinuto. Nerozumí účelu komunikace. Slova jsou jen slova, obrázky jsou jen obrázky, předměty jen předměty. To, že všechny tyto symboly mají sloužit ke komunikaci, se musí speciálně učit

Atypický autismus

Liší se od dětského autismu buď dobou vzniku (je zřejmý až po dosažení tří let věku dítěte) nebo nejsou naplněny základní znaky autistického chování (nesplnění všech tří okruhů diagnostických kritérií). Je častý u výrazně retardovaných jedinců.

Rettův syndrom

„...očima nám říkají, že rozumí daleko víc, než si vůbec dokážeme představit."

dr. Andreas Rett

Je popisován pouze u dívek. Dítě se jeví jako normální, ale v době mezi 7. a 24. měsícem věku dochází k částečné, nebo úplné ztrátě získaných manuálních a verbálních schopností, společně se zpomalením růstu hlavy. Zvláště charakteristická je ztráta funkčních pohybů ruky, stereotypní kroutivé svírání ruky, jakoby „mycí pohyby rukou", nedostatečné žvýkání, časté nadměrné slinění a vyplazování jazyka. Objevují se i epileptické záchvaty. Téměř všechny případy doprovází hluboká mentální retardace [Pipeková 2006]

Aspergerův syndrom

„Abyste se stali vynikajícím vědcem nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky Aspergerova syndromu, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa."

Hans Asperger

Základním znakem bývá egocentrismus, malá nebo úplně nulová schopnost kontaktu s vrstevníky, komunikace zvláštním způsobem – mluví mechanicky, šroubovitě a formálně, kopírují výrazy dospělých. Řeč málokdy odpovídá kontextu dané sociální situace. Ať už mají či nemají opožděný vývoj řeči, v pěti letech většinou disponují dobrou slovní zásobou, čistou výslovností a mluví plynule. Obtížně chápou pravidla společenského chování. Někteří vůbec nerozumí neverbálním signálům (výraz tváře). Přátelství tyto děti navazují jen obtížně, většinou o ně ani nestojí, chybí jim empatie.

Snadno podléhají stresu, své pocity však umí vyjádřit jen omezeně a stres pak může vyústit až k sebevražedným sklonům.

Mezi oblíbené zájmy dětí patří vše, v čem je možné najít nějaký řád či opakování: čísla, dopravní značky, počítače, encyklopedie. Často memorují různé texty – reklamy, programy. Jsou dostatečně inteligentní v abstraktním smyslu, ale ne ve smyslu praktickém. Postižení se vyskytuje převážně u chlapců v poměru k dívkám 8:1.

Dětská dezintegrační porucha

Dětská dezintegrační porucha je pervazivní vývojovou poruchou, které předchází normální, minimálně dvouletý, vývoj dítěte Thorová (2006). Během krátké doby až několika měsíců však dochází ke ztrátě nabytých dovedností, poruchám nebo ztrátě sociálních a komunikačních schopností, změnám v chování a ztrátě zájmu o sociální okolí. Značná část postižených je těžce mentálně postižena.

[1] THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra, s. 58.